Zbraně 2.světové války

zbraně protiletadlové, zbraně protiletadlové a proti vrtulníkové obrany. Do výzbroje zaváděny fakticky až v období mezi dvěma světovými válkami, masově pak koncem 2. světové války. Původně tvořeny palnou zbraní (velkorážový kulomet, rychlopalný protiletadlový kanón), s vývojem radiolokační a raketové techniky převzaly hlavně úlohu protiletadlové ZBRAŇOVÉ KOMPLETY, tvořené zařízením pro vyhledání a identifikaci cíle, protiletadlovou STŘELOU ŘÍZENOU apod. Současné zbraně protiletadlové se rozdělují na stacionární a mobilní, podle dosahu na zbraně blízkého, malého, středního a velkého dosahu.

zbraně protitankové, zbraně protitankové obrany; vedou mířenou palbu proti protivníkově obrněné technice. Do výzbroje zavedeny v období mezi dvěma světovými válkami; hlavní zbraní se stal protitankový kanón (řidčeji protitanková puška), koncem 2. světové války přenosná protitanková zbraň na reaktivním principu (pancéřovka). S rozvojem STŘEL ŘÍZENÝCH byly vytvořeny protitankové ZBRAŇOVÉ KOMPLETY, a to buď stacionární, nebo mobilní. Zvláštní význam v protitankové obraně mělo od 2. světové války vojenské letectvo (nasazení bitevních letounů, v současnosti bitevních vrtulníků). Kromě aktivní protitankové obrany se od 20. let využívala i obrana pasivní, tvořená přírodními či ženijními překážkami, později stálými minovými poli.

minomet, typ dělostřelecké zbraně s hladkou a nezakluzující hlavní, střílející vrchní skupinou úhlů s malou počáteční rychlostí. Minomet má jednoduchou konstrukci, malou hmotnost a jednoduchou obsluhu. Poprvé zařazen do výzbroje počátkem 20. stol., rozšířen zejména v období mezi dvěma světovými válkami.